úterý 28. srpna 2012

Monastýr Debre Damo


Těžko popsatelný zážitek. Debre Damo nelze nijak slovně přiblížit, musí se prožít. Monastýr leží v nehostinné, polopouštní krajině blízko hranic s Eritreou (ty jsou k naší smůle pořád uzavřené). Cestou mezi kaňony potkáváme vojenské hlídky. Pár vojáků bereme s sebou. Z mlhy vystupuje skalní masív. Jedinou cestou, jak se dostat k monastýru, je vyšplhat na silném, kluském laně ze zvířecí kůže po kolmé skále asi 15m. Místy se nelze nohama zapřít. Hrábneme si na dno, ale pak nelitujeme (to ještě nevíme, že nazpět to bude horší). Monastýr je postaven (jak to udělali?) na vrcholu ploché hory, připomínající útvary v Monument Valley. Je z něj skvělý výhled do divoké, člověkem nedotčené přírody. Mniši žijí v krajní askezi. Kenobité se scházejí k pravidelným bohoslužbám (konec jitřní ještě stihneme), skromné jídlo tvoří placka z mouky a vody. Okamžitě nám z toho mála nabídnou. Kromě nich jsou v jeskynních poustevníci, kteří vůbec nevycházejí ven. Etiopčané jim říkají "neviditelní" - kromě toho, že je skoro nikdo neviděl, se podle tradice jejich tělo modlitbou vytrácí. Je nám dovoleno se k jejich příbytku podívat, ale musíme si vyzout boty. Stejně jako každý chrám v Etiopii je i tento kus skály považován za posvátný. Bosí jdeme dál po převisu směrem ke zdroji životodárné vody. Zpod kaktusů nás pozorují vyplašené oči desítek opic. Faranji narušili jejich klid. Snad nám to ony i mniši projednou odpustí.

Skalní chrám Mikael Imba


Mikael Imba byl trochu los do loterie. Patří k nejhůř dostupným skalním chrámům. Nejdřív je potřeba jet asi hodinu autobusem z Wukro do vesnice Atsbi. A potom 15km buď pěšky, nebo s autem neoficiálního "průvodce". Místní doprava nejezdí. Protože se schylovalo k bouři (a v tropech se v ní nedá vydržet ani minutu), rozhodli jsme se pro druhou variantu. Chvíli jsme smlouvali o ceně a nakonec vyrazili. Stálo to za to. Odlehlý monastýr na skalním převisu s mnichy, starci a skupinkami vyplašených dětí. Pochopitelně nikdo neuměl anglicky a vesnické děti patrně nikdy neviděli bělocha (jinak by nás začaly obtěžovat, takto naopak utíkaly pryč). Nejen skvostná umělecká památka, ale také živé duchovní místo, opravdová svatyně.

Skalní chrámy Abreha we Atsbeha a Petros Paolos


Abreha we Atsbeha je považován za umělecky nejpozoruhodnější skalní chrám Etiopie. Jeho výhodou je, že je dobře dostupný - leží pouhých 17km od městečka Wukro. Rozhodli jsme se proto k němu jít pěšky a kdyžtak stopovat. Po prašné, klikaté cestě asi hodinu nic nejelo, pak dvě auta za sebou. Druhé nás vzalo na korbu. Po návštěvě chrámu jsme ve vesnici čekali na autobus. Nikdo nevěděl, kdy přijede, tak nám místní dívky začaly připravovat kávový rituál (trvá opravdu dlouho). Jednu z nich jsem poprosil, ať mi udělá tradiční tetování, které sama nosila. Než se nesmělá kráska odhodlala, přijel autobus... Petros a Paolos nám moc nevyšel. Během cesty k chrámu nás obklopila skupinka místních výrostků s jasným cílem nás okrást (což mi potvrdil strážce chrámu). Něměli jsme průvodce, takže by se jim to nejspíš povedlo. Naštěstí nás zachránil jeden Ital se svým guidem.

Monastýr Hayk Istefanos


Hayk Istefanos je stěžejním místem etiopského pravoslaví a vůbec celé jejich kultury. Leží na tichém, odlehlém místě - asi 25km severně od Dessie. Je postaven na poloostrově stejnojmenného jezera uprostřed hor. Nejezdí sem turisté, ale etiopští poutnící a zahraniční badatelé. Hayk totiž vlastní vynikající sbírku více než 100 rukopisů, mnoha ikon a liturgických předmětů. Zároveň je živým centrem duchovního života s mnoha praktikujícími mnichy. Je to příklad přirozeného propojení teologie, duchovnosti a modlitby, který na Západě už téměř vymizel. Vesničané z okolí se živí rybolovem a jejich úlovky, které jsme neváhali ochutnat, jsou zcela mimořádné.

Streets of Dessie


V Dessie nepotkáš faranji. Co by tam taky bílí dělali? Maximálně se zastaví na 1 noc během dlouhého přejezdu z Addis na historická místa severu nebo naopak. My jsme tam zůstali 3 dny - nejen kvůli blízkému monastýru Hayk, ale i kvůli odpočinku po skoro 3 týdnech poměrně namáhavé cesty - a nelitovali jsme. Skloubení hor (Dessie je 2600m vysoko) a města s dobrým jídlem, pitím a lidmi bylo ideální.

Streets of Addis


Addis Ababa patří k nejrychleji se rozvíjejícím městům Afriky. Rozdíl oproti naší poslední návštěvě před 4 lety byl ihned patrný. Pořád ale je to město sympaticky neuspořádané, vibrující, plné energie. A lidé jsou tu skvělí, oproti jiným africkým metropolím vstřícní a přátelští k "faranji" (roz. cizinci).

Ethiopia by bus


Etiopské autobusy jsou dopravním prostředkem, kterým se bílí obloukem vyhýbají. Toto jsme chtěli porušit. Bylo to náročné, ale stálo to za to. Afrika nám byla mnohem blíž.

Coffee, juice, injera


Bez těchto 3 věcí bychom v Etiopii fyzicky nepřežili.