pondělí 16. února 2015

Ikonopiska Cvetomira Cvetková



V posledním čtvrtstoletí došlo v českém pravoslaví k nebývalému rozkvětu ikonopisectví. Naprostá většina původní tvorby přitom vzniká v ateliérech žen – ikonopisek mladší a střední generace. K nejvýraznějším autorkám z tohoto okruhu patří rodačka z bulharského Kazanlaku, žijící trvale v Praze, Cvetomira Cvetková.

Její dílo se vyznačuje skloubením tří vzájemně souvisejících aspektů: kanonické důslednosti, technické náročnosti a duchovní otevřenosti. Pakliže je ikona „teologií v barvách“, musí stejně jako „teologie slovem“ nechávat skrze svého autora promlouvat samotného Boha. Ikonopisec se proto asketickým očišťováním připodobňuje stále více Bohu a nechává ho působit v konkrétním díle. Lidská osoba se přitom nevytrácí, ale naopak nabývá reálného smyslu. Bůh v člověku osvobozuje jeho duchovní dary, spoutané hříchem, a vkládá je do společné oslavy stvoření skrze novou tvorbu.

V praxi to znamená, že ikonopisec dodržuje přísná pravidla modlitby a půstu, aby zanechal vášní, tlumících každé autentické tvůrčí sdělení, a dal místo nich prostor Bohu. Samotné psaní ikony pak spočívá v naplnění kanonických postupů, které ovšem vymezený rámec zároveň obohacuje. Ikona je živou tradicí: čerpá z požehnaného odkazu minulosti, který je dále rozvíjen s tím, jak Bůh používá osobních talentů člověka. Proto je každá skutečná ikona stejná a zároveň jiná; stará a současně nová. A to platí i o obrazech Cvetomiry Cvetkové.

Ty se navíc vyznačují nesmírnou technickou propracovaností. Obraz je tvořen na vysoce kvalitním dřevě, pocházejícím z bulharského pohoří Stará planina a sušeném po dobu patnácti až dvaceti let. Na něj je umístěn levkas – křídový podklad ze speciálních přírodních materiálů, nanášený v deseti až patnácti vrstvách. Následuje samotná malba, vytvořená přírodními barvami, jejichž pigment je smíchán s vejcem, a doplněná 24 karátovým zlatem, naneseným ve dvou až třech vrstvách. Na závěr je celek pokryt damarovým lakem. Takto zhotovený obraz pak vydrží v potřebné kvalitě i několik set let.

Náročnou techniku zpracování se Cvetomira Cvetková naučila během studia ikonopisectví na Pravoslavné teologické fakultě Univerzity sv. Cyrila a Metoděje ve Veliko Tarnovu a zdokonalila ji během víc než dvacetileté praxe. Její ikony zdobí chrámy a modlitební místa v České Republice, Bulharsku, Německu, Francii, Španělsku, Itálii, Rakousku a USA. Mezi nejvýznamnější díla patří mozaikový Svatý Kříž při vstupu do katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze, ikonový Svatý Kříž v římskokatolické kapli v Plzni či chrámová ikona sv. Jiří, zhotovená pro pravoslavnou církevní obec ve Svitavách. V současnosti se autorka věnuje zejména obnově ikonostasu v kapli sv. Gorazda v katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje, pro nějž vytvořila již osm ikon.

Vedle samotné tvorby se Cvetomira Cvetková zabývá také popularizací ikonopisectví prostřednictvím přednášek a textů. Svůj přístup ke svatým obrazům shrnuje těmito slovy:

Ikona je viditelný obraz neviditelného Boha.
Ikona je symbol, skrze nějž se Boží svět dostává k nám.
Ikona je kniha, která se čte a píše.
Ikona je symbol, skrze nějž Bůh sděluje sám sebe.

Skrze ikonu Bůh sestoupí k člověku a člověk vystoupí k Bohu.

Ikona je součástí církevního obřadu a má důležité místo také v domácím modlitebním koutku. Jako taková odpovídá plně učení pravoslavné církve a reprezentuje je. Vyjadřuje církevní pravoslavný kánon, ovšem nikoli písmem, nýbrž barvami. Ikona je nejen uměleckým dílem, ale především místem modlitby.

Ikona je pro každého, kdo je jí otevřen, přijme ji a raduje se jak z krásy obrazu, tak z přítomnosti Boha v něm.

Skrze ikonu může Bůh darovat milost každému, kdo je ochoten ji přijmout. Ikona hovoří i k nevěřícímu, neboť skrze ni Bůh promlouvá ke každému člověku, zve ho k sobě a otevírá mu dveře do domu Otce.

Cvetomira Cvetková vychází vstříc každému, kdo má opravdový zájem o napsání osobní či chrámové ikony. Její tvorbu je možné zhlédnout na internetových stránkách ateliéru Sv. Serafima Sarovského. Autorku lze kontaktovat i přímo na adrese ikn@centrum.cz.

Žádné komentáře:

Okomentovat