Současný rozkvět mnišství na Athose a z něho vyplývající
duchovní prospěch pro ostatní svět vychází z původně nenápadného, avšak
Bohem požehnaného zdroje. Podle archimandrity Efréma Vatopedského je spjatý s
návratem k hesychastické tradici u tří athoských mnichů – sv. Silvána (jehož
dílo později zprostředkoval starec Sofronij), sv. Paisia a starce Josefa
Hesychasty. Ten kolem sebe shromáždil malou skupinku mnichů, plně oddaných
asketickému životu. Poslušnost starci přinesla své plody: z mladých mnichů se
později stali zkušení igumeni monastýrů a vyhledávaní duchovní otcové. Toto je
jejich stručný výčet:
Josef Hesychasta odešel na Svatou Horu na začátku
dvacátých let minulého století. Zde se setkal s jiným Řekem, horlivým stejně
jako on pro askezi a ustavičnou modlitbu – pozdějším starcem Arseniem.
Společně se vydali hledat vyzrálého duchovního, který by je „naučil nebeské
theorii a praxis.“ Našli ho v osobě hesychastického mnicha Efréma, jenž žil
v jedné z kelií na úpatí athoského štítu. Všichni tři pak odešli na ještě
tišší místo, nerušené tolik návštěvníky, do odlehlé části skitu sv. Basila. Po
starcově smrti poprosil otec Arsenios mladšího otce Josefa, ať se stane jeho
duchovníkem. Nesmírná obdarování, kterými Bůh vyvolil otce Josefa, měla v tomto
případě přednost před athoskými pravidly, podle kterých je duchovní péče
svěřena po starcově smrti nejstaršímu členu bratrstva. Ačkoli byl tedy otec
Arsenios od této chvíle poslušný otci Josefovi, ten se o něm vždy vyjadřoval
jako o svém bratrovi a spolubojovníkovi v askezi; na společných setkáních
bratrstva ho ctil jako starce.
Někdy mezi lety 1925–1930 se k oběma mnichům připojil rodný
bratr Josefa Hesychasty, jenž dostal mnišské jméno Athanasios. Jelikož
kelie ve skitu sv. Basila byla příliš malá, zvolil starec Josef „vhodnější
místo pro hesychii“ v oblasti Malé Svaté Anny. Otcové si zde upravili několik jeskyní
a rovněž zbudovali malou kapli. K sloužení svaté liturgie poprosili kněze ze
sousedního bratrstva, Efréma Katunakijského – dalšího z velkých postav
athoského mnišství 20. století. Starec Efrém si udržoval blízký vztah s
bratrstvem Josefa Hesychasty až do své smrti v roce 1998.
V době pobytu v Malé Svaté Anně se začalo bratrstvo rozšiřovat o
další mladé a pro duchovní boj zapálené muže. Po otci Athanasiovi, jenž
zastával těžké manuální práce, přišel otec Josef, obdařený literárním
talentem. Později se stal starcem monastýru Vatopedi, který předělal z
idiorytmického na kinoviální, a vytvořil tak jednu z nejživějších mnišských
komunit na Athose. Josef Vatopedský je rovněž autorem, mimo jiné, knih o starci
Josefu Hesychastovi a o starci Efrémovi Katunakijském. Jeho duchovním žákem
je již zmíněný současný igumen vatopedského monastýru, přední řecký teolog,
archimandrita Efrém (viz např. jeho článek Od postmoderní persony k osobě).
Dalším z mnichů, kteří se připojili k bratrstvu, byl otec Efrém
Filothejský. Ještě před smrtí starce Josefa v roce 1959 se stal
jeromonachem a sloužil v kapli Zvěstování Přesvaté Bohorodice v Novém Skitu,
kam se bratrstvo přestěhovalo z Malé Svaté Anny. Později byl zvolen igumenem
monastýru Filotheu, který rovněž přetvořil z idiorytmického na kinoviální a
celkově ho pozdvihnul. Na základě toho pak obnovil podle pravidla, jež obdržel
od starce Josefa, athoské monastýry Xiropotamu, Konstamonitu a Karakallu.
Později odešel do Spojených států, kde založil monastýr sv. Antonína Velikého v arizonské
poušti, který se stal centrem pravoslavné duchovnosti v Severní Americe. Pod
duchovním vedením starce Efréma pak vznikly na dvě desítky dalších monastýrů –
mužských i ženských. Starec Efrém je rovněž autorem knihy Můj starec Josef Hesychasta a dalších děl.
Druhým knězem bratrstva v Novém Skitu, konkrétně v kapli sv.
Jana Předchůdce, byl otec Charalambos (viz např. jeho Rozmluva o častém svatém přijímání). Ten se připojil k bratrstvu ve
svých čtyřiceti letech, když po asketickém životě ve světě následoval svého
strýce, starce Arsenia, na Svatou Horu. Po smrti starce Josefa se stal
igumenem monastýru Dionysiu, který se postupně zaplnil novými mnichy. Jeho
duchovním žákem je otec Josef Dionysijský, který patřil k nejmladším členům
bratrstva Josefa Hesychasty. Je autorem knih o starci Charalambovi a starci
Arseniovi. V druhé z nich můžeme číst tato slova:
„Z malých kelií v Novém Skitu vykvasilo těsto, jež se
rozrostlo do dalších kelií v Burazeri a v Provatě. Později se i ony zdály být
malé, a tak byly děti pouště vítány s otevřenou náručí ve velkých a posvátných
monastýrech Filotheu, Dionysiu, Vatopedi a dalších. Duch hesychasmu byl
přesazen s požehnáním svatého starce Josefa. Ctnost je pěstována na základě
jeho dědictví ´poslušnosti, ustavičné modlitby, bdění, vykoupení myšlenek ad.´“
Na fotografii zleva: o. Athanasios, o. Efrém, starec
Arsenios, o. Josef, starec Josef Hesychasta, starec Theofylaktos a o.
Charalambos.
Žádné komentáře:
Okomentovat