pondělí 8. června 2015

Sv. Paisios Svatohorec – Otec Sáva z monastýru Esfigmenu



 
Jedním z nejdražších přátel otce Tichona byl velmi zbožný otec Sáva, který se modlil bez ustání a dosáhl velmi pokročilého duchovního stavu. Opustiv svůj domov ve Filippiadě, vstoupil otec Sáva do Zahrady Přesvaté Bohorodice jako mladý patnáctiletý muž – ne kvůli hrám, ale za duchovním bojem. A opravdu tvrdě zápasil. Stal se „atletem“ pro Krista a obdržel korunu vítězství.

Podle toho, co mi otec Sáva sám řekl, byl důvodem jeho odchodu ze světa život svatého Jana Chýšníka (viz stejný důvod u starce Porfyria zde - pozn. překl.), který zapálil v jeho srdci sladký plamen Kristovy lásky. Takto přišel do svatého monastýru Esfigmenu na Svaté Hoře.

Otec Sáva zápasil s velkým filotimo* od svého mládí až po vysoký věk, aniž by se ohlížel sám na sebe, ale spíše myslel na druhé a jak by jim ulehčil v jejich těžkostech.

Bylo jen přirozené, že po dlouhé a přísné askezi trpěl určitými tělesnými neduhy a měl zdravotní problémy. Tento „atlet“ pro Krista se i přes své bolesti trpělivě radoval, a připomínal tak svaté mučedníky a oslavoval Boha.

Když jsem se ho zeptal: „A co vaše zdraví?“ odpověděl:

„Díky Bohu. Ve srovnání se svatými mučedníky vůbec netrpím, stejně jako jsem nic neudělal ve srovnání se svatými otci“ – ačkoli až do stáří, kdy ho tělesná síla opustila a bolesti byly o to intenzivnější, nikdy nezanedbával své duchovní povinnosti. Otec Sáva byl i ve svých bolestech vždycky veselý a neustále říkal „Sláva Bohu.“

Z lásky k němu ho otcové monastýru vzali do jedné athénské kliniky na testy a on je – jako dobrý kinoviální mnich – poslechl. Avšak mírumilovný otec Sáva byl více rozrušen vřavou světa než bolestmi své nemoci, a poprosil proto otce, aby ho vzali zpět na jeho místo pokání – do Zahrady Přesvaté Bohorodice.

Otcové souhlasili a vzali ho dočasně do svatého monastýru Chrysovalantu, aby se trochu zotavil a mohl pak pokračovat na Svatou Horu. Avšak jednoho večera byl monastýr zaplaven nepopsatelnou vůní, kterou nedokázala igumena vysvětlit. Brzy zjistili, že vůně vychází z kelie otce Sávy. Když otevřeli dveře, celá místnost byla naplněna touto sladkou vůní: otec Sáva odevzdal svého ducha Bohu a aroma vycházelo z jeho duše. Poté přišli otcové a vzali ho na jeho místo pokání. Jeho požehnání nechť je s námi. Amen.

Přeloženo z knihy Athonite Fathers and Athonite Matters (Souroti, Thessaloniki 2002, s. 116–117).


*filotimo – těžko přeložitelný výraz, který sám starec Paisios charakterizoval takto: „Filotimo je destilace dobroty, láska projevovaná pokornými lidmi, z níž byla odstraněna veškerá stopa po egu. Jejich srdce jsou naplněna vděčností vůči Bohu a bližním. Pro svou duchovní jemnost se tito lidé snaží oplatit i to nejmenší dobro, jež je jim prokazováno.“

Žádné komentáře:

Okomentovat